Úspěšný „reklamní mág“ Martin Jaroš to vystihl dobře, když v rozhovoru pro DVTV řekl, že my Češi, co trochu poznáme svět, si mnohem víc vážíme toho, co v naší zemi máme. Musím ale dodat, že kromě zvýšené hrdosti víc cítíme i nedostatky – a začátkem května 2015 se naskytl jeden velmi výrazný.

Co květen začal, jsou v království, markrabství i přihlehlých knížectvích české barvy a vlajky zase jednou v módě. Probíhá totiž hokejové mistrovství, navíc zrovna u nás. Našim se po pomalém rozjezdu daří a národ se dostává do varu. Kdo ještě neskákal jako Čech, po včerejším postupu do semifinále už začal. Ale spíš se zdá, že teď hromadně létáme v oblacích.

Kde domov můj, ptáme se ve slabých chvilkách.

A teď hurá! Konečně zase jednou víme, kdo jsme, a bijeme se v hruď – jenže kvůli čemu?

Domů jsem přijela na prvního Máje, kdy byly vlajky v obcích vyvěšené z moci úřední. Jako člověku žijícímu v Turecku, kde je celoročně ovlajkováno kde co, se mi to líbilo, protože konkrétně moje dítě sice velmi dobře ví, jak vypadá turecká vlajka, ale skoro nezná tu českou.

foto: auto.idnes.cz

V další dny jsem si všimla, že i mnohá auta jezdí s malými vlaječkami nebo návleky na zrcátka v českých vlajkách. Mé potěšení vzrůstalo – v týdnu mezi dvěma státními svátky národ zřejmě nezapomněl na kulaté výročí konce 2. světové války a všechny její oběti.

foto: czechmania.cz

Jak naivní představa!

Když jsem na státní svátek 8. května podle tureckého zvyku vyvěšovala ze svého okna českou vlajku, uvědomila jsem si několik věcí.

  1. Že ani nevíme, jak se to dělá, protože my Češi od dob, kdy to bylo povinné, už nejraději nic nevyvěšujeme. Prakticky mi to nejde ani v Turecku, asi mi někdo musí dát školení.
  2. Že jsem exot a blázen – neblbni, co si o nás lidi pomyslí, slyšela jsem kolem sebe. Pro Čecháčka to nejhorší! Naštěstí jsem si na vystupování z řady už zvykla. V podstatě…
  3. …se za vlastenectví stydíme!
  4. A že Rakušáci jsou volové. Za draho tady prodávají české jednostranné vlajky, takže jsou nepoužitelné – nedá se s nimi mávat, aniž by jedna strana nebyla světlejší než druhá, a také se nedají správně heraldicky svisle vyvěsit, jak vidíte na fotce (bílý pruh má být vlevo!).

To všechno dohromady by vydalo na čapkovsky laděný fejeton, který mi ale z hlavy vytlačilo trochu jiné psaní. Teď už se jen usmívám, když v televizi o přestávkách hokejových mačů slyším ty primitivní apely na národní city a výzvy k povinnému hokejovému nadšení. O reklamních letácích všech možných prodejců nemluvě. Jsme jako národ opravdu tak zblblí? Vždyť ani v hokeji už nemáme světu co dokazovat a ten morální náboj doby minulé se už dávno proměnil jen v nekonečný komerční kolovrátek.

Je tohle ta cena za všechny naše pozitivní národní vlastnosti? Ani mně by se nelíbil kdovíjak přepjatý nacionalismus a z toho vyplývající negativa.

 

Co je moc, das ist zu viel

I kdybychom v neděli vyhráli titul Nejvyšších z nejvyšších, zajímalo by mne, kolikátý den po případných oslavách a střízlivění už zase nám Čechům přijde trapné vozit ty vlaječky na střechách, a začneme je sundávat. To by vydalo i na sociologickou studii!

Vrcholový sport výrazně ovlivňuje můj život, i když sama už jeho hodnotu pro lidské životy nekladu zdaleka tak vysoko jako dřív.

Kdyby se zrovna dneska konaly prezidentské volby, máme na Hradě jistojistě hokejistu. Ani bych neprotestovala – Jaromír je zachovalý, zcestovalý, bohabojný, domluví se na Západě i na Východě a poslední dekádu zraje jako dobře naložené víno. Když dojdou slova, stačí jeho široký úsměv :).

Nestyděla bych se za něj.

Ale jinak národe… víš, co říkal Ivan Hlinka.

Hlavně se z toho neposrat!

Tagged with:
 

One Response to Hlavně se z toho nepos**t

  1. vlastenec napsal:

    Na okně je vždy červený pruh vpravo, ne vlevo. Na autech musí být vlevo od srdce z pohledu řidiče. Tudíž levá výsada ve směru jízdy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *