Zápletka volebního dne.

Izmir – Tradiční ryčnou agitaci, všudypřítomné vlaječky a plakáty v ulicích i obrovské mítingy letos doprovází i zvláště silná očekávání. Turecko odpočítává poslední dny do parlamentních voleb, jež by si zasloužily název „Poslední bitva“.

56 milionů tureckých voličů v neděli rozhodne hlavně o tom, zda skončí 13letá éra vlády Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), nebo zda se naopak ambicióznímu prezidentu Recepu Tayyipu Erdoganovi splní sen o neomezené vládě.

Pokud mu s obvyklým tučným volebním ziskem kolem 45-48 % do klína spadne i ústavní většina, může turecký lídr konečně změnit ústavu směrem k prezidentskému systému, jemuž by v Turecku slušelo spíše označení „nový sultanát“. Kromě stále autoritativnějšího policejního režimu by zřejmě pokračovala již probíhající postupná eroze východní části Turecka, hrozící za pár let federací nebo ještě hůře rozpadem země.

Prezident rozděluje zemi

I když jsou lídři hlavní opoziční strany CHP opět bezzubí, nedrží teď AKP trumfy v rukou. Předvolební průzkumy ukazují odliv konzervativního a nacionálně laděného elektorátu a propad preferencí až na 38 % (dvě nejsilnější opoziční strany CHP a MHP jsou na 30 a 17 %). Důvěra občanů ve vládu, jež se dlouhodobě snaží Turecko zatáhnout do války v Sýrii, tiše poskytuje logistické zázemí Islámskému státu a navíc vytrvale podrývá odkaz zakladatele státu Mustafy Kemala, výrazně klesla.

Kontroverzní Erdogan rozhodně není potřebným sjednotitelem: národ stále více rozděluje na své příznivce a odpůrce, muže a ženy, sunnity a alevity. Před volbami porušuje svoji oficiální nadstranickost, v minulém roce navíc utratil kolem 20 miliard korun za svůj načerno postavený luxusní palác v Ankaře. Svým chováním připomíná osmanské sultány a na veřejnost nevyráží bez 200 bodyguardů.

To vše v době, kdy turecká ekonomika zpomaluje, inflace roste, situace chudých vrstev se nelepší a vyhlášený boj s korupcí vedl naopak k jejímu zvýšení. Nestrannosti justice věří jen čtvrtina dotázaných a zemi tíží i 2 miliony syrských uprchlíků, zvyšujících už tak alarmující nezaměstnanost. Ani ekologové, zastánci svobody slova a internetu, investigativní novináři a ochránci lidských práv nemají v dnešním Turecku lehký život, zato policie už může už skoro všechno – alespoň podle kontroverzního bezpečnostního legislativního balíčku, přijatého před dvěma měsíci.

Normalizované Nové Turecko

Ani samotné Turecko už není jako dřív. Změny, jimiž země za dva roky od hnutí Gezi prošla, rozhodně nebyly kosmetické. Po vlně protivládních demonstrací přežil tehdejší premiér Erdogan i rozsáhlou úplatkářskou aféru z prosince 2013 a pak začal se svými kritiky účtovat.

Čistky, připomínající počátek normalizace v komunistickém Československu, poslaly mnohé demonstranty z Gezi před soud a hlavně provětraly všechna patra policie, justice, státních orgánů i státních firem, kde zůstalo místo jen pro příznivce AKP.

„Nové Turecko“, vyhlášené po vítězství Erdogana v prezidentských volbách v srpnu 2014, je země spoutaná policejními želízky – zkrocená, potrestaná, polarizovaná a zároveň volající po dlouho očekávané odplatě.

Jde o všechno

Minulý pátek vybuchla na tureckém „minovém poli“ doslova vodíková puma: levicový deník Cumhuriyet publikoval videozáznam z prohlídky četníky zadrženého „humanitárního“ konvoje, jež turecká tajná služba MIT poslala v lednu 2014 do Sýrie. Pod krabicemi s léky se objevily bedny s municí a podle komentátorů je nabíledni, že byly určeny Islámskému státu. Turecký premiér i prezident sice zprávy dementovali, označili za předvolební tah a deníku slíbili tvrdý postih, obvinění z možné vlastizrady i porušování haagských konvencí je jedním z mnoha důvodů, proč Erdogan musí tyto volby vyhrát..

„Po volbách ho čekají jen dvě možnosti,“ shrnuje situaci místopředseda levicové opoziční strany Vatan Yasar Okuyan. „. Vláda, nebo vězení. Proto AKP udělá pro výhru cokoli.“

Účast ve volební komisi je tak letos v Turecku přímo adrenalinovým sportem. Jen zasvěcení tuší, co se bude dít v neděli večer při sčítání hlasů, jež se zvlášť ve velkoměstech protáhne až hluboko do pondělka. Před rokem vypadl ve 40 obvodech s očekávaným nízkým výsledkem AKP proud a ve tmě a u svíček pak mnohé hlasovací lístky měnily příslušnost nebo rovnou mizely.

Letos už jsou všichni připraveni. V poslední bitvě jde o všechno.

 

Článek byl publikován 4. 6. 2015 v Mf Dnes

Tagged with:
 

3 Responses to Budou mít Turci svého sultána?

  1. Martin napsal:

    Tak to nakonec dopadlo aspon trosku dobre, ne? Jak o vysledku pisi turecka media?

    • filipika napsal:

      Určitě, je znát úleva z toho, že to dopadlo „alespoň takhle“, i když leckdo asi čekal větší propadák AKP. Já provládní tisk příliš nesleduju, v tom opozičním zní zadostiučinění z toho, že teď už samovláda a diktátorský styl ovlivňování všeho nebudou možné, což je asi ten nejlepší výsledek voleb. Takže to 13 let dlouhé období vlády AkP skutečně skončilo! I v sociálních médiích se objevují analýzy pravděpodobného budoucího vývoje, mluví se o krizi v AKP a jejím možném štěpení, taky o ekonomické krizi Turecka (už teď je lira na historickém minimu) a všichni se shodují na tom, že do dvou let přijdou nevyhnutně předčasné volby. A tam AkP zase asi ztratí. Takže – ještě to chvíli bude trvat, ale je to na dobré cestě.

      No, uvidíme taky, jakou koalici si Turci vymyslí.. 😮

  2. […] které se po červnových volbách jen zmítalo v koaličních vyjednáváních – až se Optimus Maximus konečně pustil do realizace svého dávného snu. Jen není pořádně jasné, jestli jimi má […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *