Po dlouhých třech seriálových sezónách se dnes 115. dílem uzavře další turecký seriál s Kenanem Imirzalioglu v hlavní roli, který si už během vysílání získal označení „legenda“.

Není to sice taková bomba jako Ezel, i tak ale má své kvality a do oboru opět přinesl pár prvenství. Ve sledovanosti po celou dobu téměř neporažený seriál Karadayi byl stejně jako Ezel stálicí tureckých pondělků, vynikal obsazením i zpracováním a mnozí fanoušci uznávají, že po jeho skončení už nebude na co se v turecké televizi dívat.

Hlavní podíl na tom má kromě Bergüzar Korel (která se už nechala slyšet, že se jí po postavě spravedlivé soudkyně Feride bude stýskat zatím nejvíc z jejích dosavadních rolí) především Kenan Imirzalioglu, který se dnes podle svých dřívějších prohlášení s diváky (mezi 19:30 a 22:00 českého na kanálu atv) coby seriálový herec rozloučí navždy. Tak dlouho prohlašoval, že nebude hrát v seriálech, pokud se jejich stopáž nesníží na 60 minut z dnešních 120… až na jeho slova došlo. Totéž mimochodem před časem oznámil i další supermegapopulární herecký krasavec Kıvanç Tatlıtuğ.

„Je to jako při promoci na univerzitě. Na jednu stranu máte radost, na druhou je vám líto, že už se nebudete vídat se všemi těmi lidmi okolo – spoustu z nich znám už od seriálu Ezel,“ vyjádřil své pocity ohledně této události Imirzalioglu, který oslaví pár dní po „gala“ seriálu i své 41. narozeniny a také se intenzivně připravuje na roli v dlouho připravovaném filmovém projektu.

Je to tak – spousta lidí se na seriál dívala jen kvůli hlavní star, v tom se produkční společnosti Ay Yapim investice do obsazení opravdu vyplatila. A že nebyla malá – Kenan Imirzalioglu si v každém dílu – tedy každý týden – v poslední sezóně přišel na 100 tisíc lir (cca 1 000 000 Kč), čímž se vyhoupl vysoko i nad první ligu tureckých herců (50-70 tisíc lir za díl) a jen potvrdil své speciální postavení v na tureckém trhu. Momentálně se Karadayi včetně Turecka vysílá v 16 zemích Blízkého Východu a Balkánu. Wikipedie

V klasickém finálovém dílu typu „a jak to bylo dál“ čeká příběh Máhira a Feride ještě několik zvratů a pohledů do budoucnosti. Tím vůbec posledním je v upoutávkách obraz rodiny shromážděné kolem Máhirova hrobu, jak jinak…

Nakonec se ale ukázalo, že scénáristky si s diváky pohrály a seriál kupodivu MÁ diváky vysnívaný šťastný konec – návrat hlavních představitelů ke klidnému obyčejnému životu daleko od prohnilého Istanbulu.

Dá se v Turecku čekat happyend? Nedá! Dá!

HURÁ!!

 

 

Co seriál přinesl nového

Hlavní zkouškou pro filmaře a jejich umění bylo zasazení seriálu do počátku 70. let, které si při natáčení ve speciálním umělém městečku kus za Istanbulem i v současných istanbulských lokacích vyžádalo řadu trikových úprav i zvýšené pozornosti produkce. Podle diváků se to štábu dařilo (až na občasné chybky typu satelitů na balkónech v záběru, světel na fotobuňku, dnešních oddacích listů nebo novodobých poznávacích značek starých veteránů) a mnozí si mohli i zavzpomínat na léta svého mládí, kdy život plynul daleko pomaleji, širé americké koráby žraly podstatně víc, nebyly mobily, Turci nosili zvony a Turkyně v klidu elegantní šaty i odvážné minisukně. Aby to nebylo tak idylické, taky se na ulici dalo mnohem jednodušeji umřít, protože to bylo období napjaté politické situace, různých šarvátek, politických procesů a poprav a dost výbušné atmosféry. Ale kdo by v Turecku čekal klid, že?

To hlavní, co se asi svět dozvěděl o Turecku té doby, byla myslím tradice soudců lámat tužky, jimiž předtím podepsali nějaký rozsudek smrti – vyjádření přání nikdy víc už nic takového nemuset znovu udělat.

Jako první seriál objevili v první sezóně Arabové a Řekové (tedy, spíš Arabky a Řekyně, co si budeme povídat), v řeckém časopise Tiletheatis se seriál hned dvanáctkrát za sebou dostal na titulní stránku. „Zlomit tužku“ tedy v souvislosti s nějakým procesem znamená v turečtině „odsoudit k trestu smrti“.

A co na to já? Jak už jsem psala před časem, stačily by mi bohatě, kdyby se tento seriál tak nenatahoval a zůstal jen u první nabité sezóny. Začátek druhé série také nebyl špatný, ale později už v něm bylo patrné, že se scénáristky snaží motat zápletku, co to jde a dokonce jednu z hlavních postav nechaly vstát z mrtvých – a to už na mne bylo a je moc. Na televizní seriály – a dokonce i s Kenanem v hlavní roli – už nemám čas. Jen si to spočítejte, jednou týdně dvě nebo tři hodiny času a kromě toho i nezměřitelné množství mentální energie, která by se dala (a měla!) zaměřit na daleko užitečnější věci.

Zaměřte ji třeba v dobrém ladění na dvě minuty na libovolný orgán nebo část svého těla a výrazně podpoříte jeho regeneraci… a podobně to funguje i s tisícovkami jiných věcí.

Ale i tak, díky za tu romantickou inspiraci do života. Láska, co hory přenáší, je vzácná a musí se propagovat:)

 

Fotogalerie ze závěru natáčení

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *