Naše každoroční vesnická pouť ke svaté Anně… mše, dechovka, slivovice, koláčky. A k tomu jeden detail.

Bubeník dechovkové kapely má na činelech logo, kterého si nelze nevšimnout. Hand-made činely z Turecka! „Vyzkoušel jsem hodně značek, ale všechny se mi většinou rychle rozbily. Tyhle drží a osvědčily se mi i v nahrávacím studiu,“ říká.

Tak to jsme rádi. Zatímco dřív na moravských poutích svítily z hlav vesnických žen turecké šátky jako součást tradičního oděvu… dneska jsou to alespoň ty činely.

Nepočítám-li českou verzi „tureckého medu“ a ještě tragičtější „tureckou kávu“.

Hurá!

Nebýt šikovných kovotepců z istanbulské okrajové čtvrti Esenyurt (showroom v Beyoglu) a přeneseně i tradiční turecké řemelské tradice kovolitectví a kovotepectví… nebylo by to naše správné um-ca-ca um-ca um-ca

Jé, to je ta globalizace, strýcu!

 

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *