Zašla jsem si totiž konečně do hamámu, miláčku!

Ačkoli jsou turecké lázně (hammam) velmi zdařilým dědictvím po osmanské říši a dodnes proslulou turistickou atrakcí (a samozřejmě i běžnou součástí života Turků), za těch osm let střídavého pobytu v Turecku se mi ještě nepovedlo si jej vyzkoušet na vlastní kůži.

Až předevčírem! A nebudu vás napínat – stálo to opravdu za to.

Staré hamámy, to je svět sám pro sebe, plný patiny a nostalgie. Může to vypadat nějak takto:

Já jsem se s kamarádkou vypravila do jednoho nového moderního izmirského wellness centra (dole), z jehož srdce – hamámu – vidíte titulní fotku. Jelikož je v podobných zařízeních zakázáno fotit, své zážitky budu ilustrovat jen obrázky dostupnými na webu. Stejně je jich dost a dost.

V turistických oblastech a hotelích je to možná jinak, ale v běžném hamámu je míchání pohlaví nepřístojné. Muži a ženy mají oddělené vchody a do ženské části nesmějí ani malí kluci – a počítám, že malé holčičky mají do pánské sekce také zákaz vstupu. Stejně je to i s personálem – ale upřímně, která žena by stála o to, aby ji v lázních hnětl nějaký cizí chlap, jak to někdy vidíme na turistických poutačích.

Dlouho jsem přemýšlela, zda se do podobných zařízení může, i když jste si zapomněli plavky v Česku a v okolí vašeho bydliště se tenhle kus oděvu vzhledem k pokročilému podzimu už neprodává. Věděla jsem, že v lázních se fasuje tradiční károvaný ručník, do něhož se návštěvník může zabalit, při mé výšce to stačilo ale jen k zakrytí toho nejnutnějšího. Podle doslechu je „nahoře bez“ v běžných městských ženských hamámech běžný, toto zařízení je ale pro náročnější klientelu, a tak přímo ve vyhřívaném lázeňském sále (titulní foto) visí cedule upozorňující, že v prostorách lázní se zakazuje pohyb bez oděvu, čímž se myslí ručník nebo plavky – a platí to i pro děti, jimž můžete na recepci zakoupit plavky, kdybyste náhodou neměli žádné s sebou. Pro zapomnětlivé dospělé, jako jsem byla já, tam zase mají jednorázové papírové spodní díly plavek.

Po dostatečně dlouhé přípravě spočívající v polévání se horkou vodou a nahřívání v sauně a páře (i když pro návštěvnic tato příprava spočívá především v probrání všech možných i nemožných drbů) si pro nás přišly tety masérky – byl čas na proslulou 20minutovou masáž žínkou a mýdlovou pěnou, která z celé lázeňské návštěvy dělá velmi detoxikační, čisticí a omlazující záležitost. Masíruje se na mramorových stolech, v klasickém hamámu ale na tom kulatém vyhřívaném mramorovém stole uprostřed (viz titulní foto).

Co vám mám povídat. Takhle dobře mne snad naposledy vydrhli ve zlínské porodnici:)

Žínky jsou překvapivě drsné a když teta masérka přitlačí… rázem se cítíte jak nějaký hřebelcovaný valach. Vlastně pardon – poté, co přitlačí, se vám začnou všude po těle objevovat žmolky staré kůže a až vám důkladně vydrhne celé tělo, jste nejméně o čtvrt kila odpadu lehčí.

K nezaplacení!

Čistí a masíruje se celé tělo, i obličej, vlasy nebo prsty. Pak z vás masérka spláchne všechny výsledky své práce, omyje tradiční mramorový kámen, položí.. a pomocí jednoduchého plátělného pytlíku vyčaruje spoustu mýdlové pěny, s níž dál pokračuje v celkem důkladné masáži.

Velmi, velmi příjemné! A vůbec, podívejte se sami:

Po tomto zážitku můžete v tomto zařízení klidně pokračovat k dalším, neméně příjemným – skočit do bazénu nebo vířivky, zůstat chvíli v sauně, nebo si vyjet o patro výš a využít masérských, kosmetických a kadeřnických služeb… ano, díky, díky, ráda! 🙂

Všechno to v tomto hnízdě cenově přijatelného luxusu uzavřel zimní bylinkový „sultánský čaj“ s medem a výhledem na nedalekou cikánskou čtvrť s pobíhajícími psy, kozami a polorozbořenými chatrčemi. Pro ilustraci věčné a nezměnitelné pestrosti života ideální…

Vřele doporučuji a jdu si konečně sehnat ty plavky. Doufám, že se do téhle mýdlově pěny znovu dostanu dřív než za dalších osm let:)

 

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *