Ještě pořád malý zázrak. A ten druhý je, že ne jen elektronicky. V zavazadlech se tentokrát našlo místo (vlastně asi nenašlo, když jsem poprvé platila za nadváhu:) hned na tyto tři kousky, jeden lepší než druhý. Doporučuji!

Večery pod lampou máloco překoná… Dávala bych i večery pod lampičkou a v naší bezkonkurenční posteli, ale tam už většinou večer oddechuje jeden poloviční člověk, takže mám smůlu – nemůžu totiž najít takovou tu LED svítilnu zabudovanou v brýlích, která by mi třeba posloužila i pod peřinou:)

I tak, blaho.

A co že mne potkalo za klenoty? Oba jsou z mého kraje či přímo města, to se mi v obdobích, kdy pobývám na jiném kontinentu, stává často.

Prvotina zlínské spisovatelky Hany Andronikové Zvuk slunečních hodin, z jejích knížek prý ta nejlepší, navíc o rodném městě, batismu, ale taky o holocaustu… bohužel, smutné, dojemné čtení, které ale stojí za to – získalo i cenu Magnesia Litera. Velká škoda, že předčasně zesnulá autorka už další romány nepřidá…

No a pak Člověk Gabriel, magický, opět krásným jazykem napsaný kouzelný příběh pro dospělé od Kateřiny Dubské. Vřele doporučován a nezklamal.

Nádhera!

Obojí ráda zapůjčím.

Prostřední kniha evidentně není beletrií, ale obsáhlým návodem autorky, jak pracovat s energiemi s využitím tradičních ruských metod. Velmi povedená, přínosná. Děkuju, Ježíšku!

Další čtenářské hody už budou pokračovat buď turecky, nebo elektronicky. Snad se přinutím a pár rozečtených kusů dočtu a nejnovějšího Orhana Pamuka alespoň načnu! I když je jasné, že spisovatele, kteří umějí náš rodný jazyk obzvláště krásně skládat, nemůže nikdy, a zvlášť on, překonat.

Jsem šťastný člověk:)

 

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *