Vůbec poprvé, ale vůbec poprvé se také účastníme dění v naší turecké školce.

Paní učitelky vytvořily spolu s dětmi přehlídku maminek a různých jejich vyměněných povolání – jak vidíte, na mne vyšla doktorka, jiné dámy se staly řidičkami, učitelkami, ošetřovatelkami, kuchařkami, prodavačkami, ale dokonce i bojovnicemi za /ženská/ práva, tedy vlastně demonstrantkami.

Krásná práce, i záslužná, protože v Turecku stále pracuje jen 37 % žen. I když zrovna v naší školce nemá ta propagace ženské seberealizace příliš smysl, protože tam ženy buď svoji profesi mají (aby spolu s manželem třeba i na tu školku vydělaly), nebo se vdaly tak dobře, že pracovat nemusejí. Já šťastlivá se pohybuji někde mezi oběma těmito skupinami.

Jako každého 8. března se tady MDŽ slaví opravdu poctivě a v povědomí je daleko silněji než v posametovém Česku. Je cítit snaha a potřeba vylepšit dosavadní neradostnou situaci žen – kolik jen se na tureckém facebooku mihlo reklamních videí k letošnímu MDŽ oslavujících ženy!

Turecký opoziční publicista Yilmaz Özdil se navíc zamyslel nad vemi zajímavou věcí – že v rétorice současné vládní kliky se téměř nepoužívá slovo „žena“ (kadın), ale neustále se omílá a používá slovo „bayan“ (paní, žena). Ilustruje to na spoustě příkladů z jazyka a dodává, že „žena“ se používá jen v nelichotivých spojeních typu „lehká žena“. V Turecku tedy vlastně žádné ženy nejsou, jen samé jakési paní (představuju si je jako typické nafouknuté turecké tetky v dlouhém černém kabátě, pantoflích a se šátkem na hlavě), a vláda se vyhýbá zdůrazňování ženskosti nebo ještě lépe fungujícího (a již islámem tak dost potlačeného) ženského principu ve zdejší kultuře. Kdyby totiž tento princip byl pozvednut, fungoval a ženy byly vědomější a vědomy si své síly (a v jistém smyslu výrazné nadřazenosti nad muži), nemohla by se tato země ubírat směrem, jímž momentálně kráčí.

Nu a jak dopadá to prolnutí s realitou? Ženy den před MDŽ demonstrovaly (zřejmě v Istanbulu) za svá práva. A pointa? Ano, muži v policejních uniformách je rozehnali gumovými projektily… předpokládám, že o den později pak mávali karafiáty před svými drahými polovičkami.

V letovisku Fethiye byla také včera odstraněna „pobuřující“ socha baletky… jak vidíte, byla totiž morálně naprosto neúnosná..

Prostě, jak vám také trpce připomenou na faceboku.. hurá, hurá!

Právě začal 364denní svátek mužů…

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *