Vždycky nějaká, teď bohužel velmi negativní. Obyvatelé velkých měst začali podléhat panice.

Obrana? Víra, modlitba, ale i humor. Takže zítřejší Tučňák:

„Dnes jsem nezemřel…. Bože bože, divné!

Nebo, vole, už jsem po smrti a nevím o tom, protože zase vyhlásili informační embargo?“

Internetem kolují nezvyklé fotky i videa – jindy tak pulsující centrum Ankary je v pět šest večer, kdy se lidé normálně vracejí z práce a chodí si někam sednout, vylidněné a mrtvé. Asi takovéto:

Minulý pátek byl v centru Izmiru bombový poplach, ale v sobotu večer to tam vypadalo jako vždycky. Davy lidí na nábřeží, zahrádky restaurací nabité k prasknutí. Poplachů už bylo tolik, a ještě se nic nestalo. Myslím, že i toto ankarská tragédie výrazně změní.

Včera nám v naší školce při odchodu radili: „Dneska jděte nejkratší cestou domů, zase hlásili bombový poplach.“ Dnes jedou děti do divadla, které není daleko frekventovaných míst, kde by se něco mohlo stát. Rodiče předem zmírají strachy, učitelky je uklidňují, že to nebude tak horké.

Život dostává jiný rozměr. Pravda, takoví Syřani, doslova ostřílení válkou, by se asi jen smáli.

Lidé začínají sledovat stránky americké ambasády v Turecku, na níž jsou publikována varování pro americké občany před možnými útoky. Alespoň nějaký věrohodný zdroj informací!

A smích už přechází všechny, kdo pracují v tureckém turistickém sektoru. Nejenže letos asi nepřijedou skoro žádní Rusové, ale i velké české cestovky ruší zájezdy, zájem je totiž mizivý. Předpokládám, že i ostatní Evropané budou chtít jet spíš jinam, kde je bezpečněji.

Strach nic neřeší. Doufám, že spíš přibude lidí, kteří začnou přemýšlet, PROČ se všechno tak změnilo.

Ale těžko říci. Přemýšlení tu není příliš v módě…

 

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *