Tuto neděli dopoledne jsem na chvíli visela… na titulní stránce idnes.cz. Ano, mohlo to být i z horších důvodů, než je jen rozhovor s Annou Barochovou o tom, jak Turci v Izmiru vnímají dění kolem migrantů.

Ale pocit to byl divný. Přece jen raději zůstávám v relativní anonymitě coby autorka textů, i když už začínám chápat, že máte-li nějaký byznys, může vám taková to publicita docela pomoci.

Ohlasů bylo opravdu hodně, nejvíc mne potěšila pochvala od mého milého manžela, především za pasáže o tom, že Turecko nepatří do Evropy. To je, co? 🙂

Jsme realisté.

A kromě toho jsme také naprosto přízemní živočichové, kteří se rozhodli strávit krásné slunečné nedělní dopoledne nikoli válením v peřinách, leč naprosto a la turca – plněním vyhladovělých břich vybranými sousty a následným skotačením pod širým nebem.

Dokonce jsme si kvůli tomu přivstali, abychom stihli ranní parník na druhou stranu izmirského zálivu.

Nové parníky, jimiž se Izmir vybavil v posledních dvou letech, jsou asi dvakrát rychlejší než ty staré. Člověk má skoro pocit, že po hladině letí, navíc když na horní palubě skoro nejsou slyšet motory. Ale chybí tomu ta atmosféra a hlavně ty široké molitanové nebo dřevěné lavice, na kterých se člověk mohl slušně rozvalit. A taky prodej čerstvě uvařeného tureckého čaje!

A pak to přišlo. Turecká snídaně snů. Pochopili jsme, že všechny ostatní izmirské podniky, které jsme v poslední době navštívili, jsou proti tomuhle těžcí amatéři. Na tomto místě prostě kmitají turečtí snídaňoví profesionálové a protože je jich úplná armáda, jde to naprosto hladce.

U vstupu se vás ujme váš osobní asistent-průvodce, protože při objednávání byste se v té opravdu velmi bohaté snídaňové nabídce vyložené u dlouhého pultu nemuseli sami vyznat. Sýry, uzeniny, olivy, jídla typu lečo, studené pomazánky a směsi, domácí marmelády a sladké pomazánky všeho druhu, sladkosti, dezerty, pečivo…

Zleva: pomerančová marmeláda, broskvová, růžová, meruňková, citronová, jahodová, sladká kaše z pylu…

…a pult nám pokračuje k méně známým položkám…

…za ním jsou připraveny různé placky a další snídaňové pečivo pro ty, komu nestačí klasický bílý nebo tmavý chleba či simit

Jakmile si vyberete (horko těžko), začne se to před vámi vršit na krásně vyzdobených stolech, jež mají navodit pocit snídaně na čerstvém vzduchu horské vesnice vedle zurčícího potůčku…

…i když ve skutečnosti se necházíte na moderním izmirském předměstí plném nových věžáků…

Páru stoupající z horkých topinek se mi bohužel zachytit nepodařilo…

…tak aspoň ten velmi podařený čaj obsluhovaný hlavami zúčastněných rodin…

A tady trocha snídaňové klasiky…

 

Až na tohle, protože toto žádná klasika není. Už jste někdy viděli marmeládu z nezralých vlašských ořechů? Mne osobně opět přesvědčila o tom, že pro Turky byl cukr obzvlášť velkým darem a že díky němu dokážou zpracovat téměř cokoli (ještě lepší to ale bylo v dobách, kdy se zavařovalo bez cukru). Je samozřejmě velmi dobrá a velmi sladká.

Dobrou chuť:)

PS: pozitivní zpráva – podle této studie se v Turecku čte o fous víc než v Japonsku, Británii, Kanadě, USA, Německu, Itálii nebo Španělsku. Turecké skóre je podle studie opírající se o 1600 respondentů 5 hodin 54 minut četby týdně, což sice nedosahuje na českých 7:24 nebo na vítěze z Indie s 10:42, ale i tak velmi příjemné. Jen by mne zajímalo, kdo nejvíc kecal:))

Tagged with:
 

2 Responses to Neděle na titulce

  1. Barbora Aydin napsal:

    Ahoj Silvo, právě jsem jen „nakoukla“ k tobě na blog a už jsem tu přes hodinu. Hlavně fotky se mi moc líbí. Ať se daří! Bára

    • filipika napsal:

      Moc děkuju, to je největší vyznamenání! I motivace k tomu, abych nebyla tak líná a napsala alespoň pár ze svých plánovaných kousků…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *