Bruselské útoky i pokračující tragické události v Turecku (denně tu na východě při útocích PKK nebo boji s nimi zemře kolem pěti policistů nebo vojáků), jako vždy se to vrší a vrší… a to pak každá světlejší chvilka potěší.

Třeba když Američani (a většině lidí je jedno, na popud které zájmové skupiny) zatknou v Miami jednoho za aktérů turecké korupční kauzy ze 17. prosince 2013 a tedy i jednoho z blízkých spolupracovníků vládnoucí kliky v čele s prezidentem Erdoganem, Íránce Rezu Zarraba, proslulého praním špinavých peněz, podvody a úplatkářstvím, ale v Turecku prakticky nedotknutelného.

Erdogan a spol. se už asi opotili. Teď se jejich špinavými záležitostmi začne zabývat americký soud a kdo ví, čeho všeho se dopátrá… snaha turecké vlády vysekat z toho Zarraba jakoukoli oficiální cestou díkybohu zatím neuspěla.

To se státní zástupce Preet Bharara, který má tuto kauzu na starosti, asi podivil, jak se mu během 24 hodin zvedl na twitterovém účtu počet sledujících o 83 tisíc, do dnešního dne o 170 tisíc a většina jsou Turci – pravděpodobně nepřátelé státu! Vyjadřují mu sympatie turecky, anglicky a většinou dost vtipně. Mají totiž naději, že americká justice si narozdíl od té turecké na tohoto miláčka pořádně vyšlápne a konečně se ohledně velkých tureckých mafiánů stane i něco pozitivního. Už by bylo na čase.

Nový turecký hrdina tentokrát kupodivu není postava z nějakého nekonečného seriálu…

„Chcete něco z Turecka? Rakiji, šiš kebab, lokum, turecký koberec, cokoliv. Jsme Vám k službám,“ píše se v jednom tweetu.

„No, šiš kebab mám rád, ale nemyslím si, že bych měl přijímat dárky jen za to, že dělám svoji práci,“ odpovídá Bharara.

Ono to tady totiž fakt není jednoduché. Třeba taková turecká ministryně AKP pro rodinu a sociální politiku (od pohledu fakt sympatická paní) se předevčírem blýskla hvězdným výrokem, když mluvila o nejnovějším skandálním odhalení v jedné islámské střední škole ve vnitroanatolském městě Konya (proslulém svou konzervativností), kde vyšlo najevo, že její učitelé systematicky pohlavně zneužili celkem 45 (!!!) chlapců (a to je nikoli konečný, leč pouze prokázaný počet).

„Podle něčeho, co se stane jednou, nelze posuzovat činnost celé školy. My ji známe a s jejími službami jsme spokojeni.“

Vidíte.. a to by si člověk řekl, že bytost, co podle jména i vzhledu vypadá jako žena, se vehementně postaví na stranu dětí…

Jenže když si přečetete seznam prominentních absolventů této školy: současný prezident, tedy ten Nejvyšší ze všech Turků. Minulý prezident. Současný premiér. Poradce premiéra. Vicepremiér. Ministři. Primátor Ankary, známý to magor. A tak dále, a tak dále. Není divu, že návrh opozice na vyšetřování tohoto skandálu byl v tureckém parlamentu odmítnut poslanci vládní AKP… Ale nebojte, alespoň obyčejní Turci se stydí.

Kauza mi bohužel připomněla nedávno zhlédnutý americký film The Spotlight (2015), pojednávající o rozkrývání rozsáhlé kauzy zneužívání mládeže katolickými kněžími v Bostonu v roce 2001 týmem investigativních novinářů. Člověk by řekl, že pedofilie apod. se vyskytuje především tam, kde vládne celibát, a že se to tedy například muslimských kněží netýká, protože ti se ženit mohou. Manžel mne nicméně vyvedl z omylu – rozhodně to nejsou jen imámové, ale všude tam, kde režim přituhne (v Turecku vnitrozemské oblasti a východ), možnosti vybití se omezí a ženy jsou více nuceny se zahalovat, narůstá odpovídajícím způsobem množství sexuálních útoků. Všeobecná reakce místních autorit pak probíhá v duchu paní ministryně…

Nuž nic. Alespoň tomu troufalému Amíkovi držme palce…

 

PS:

 

 

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *