Slaví-li se mimo domovinu, bývají to divné dny, až příliš tiché a klidné. Málo rodinného halasu, málo těch dobře známých vůní i chutí. Koledníci také chybí.

I tak je třeba je nějak přiblížit těm nejmladším (proto ten zajíček čekající u stropu na svoji chvíli) a těšit se, že jednou poznají opravdové plnokrevné Velikonoce…

Dopadlo to šťastně…

…a pak to pokračovalo…

Smysl těchto svátků si necháme na později, barvení vajíček ale nepočká…

A poobědvat se dá i perníkové těsto.

Krásné Velikonoce!

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *