Izmir a Manisa… nerozlučná dvojice, asi jako Zlín a Otrokovice. Tedy, skoro:) Turecké souměstí je pevně svázané svou blízkostí a třeba i tím, že z většího sídla – čtyřmilionového Izmiru – dojíždí spousta lidí za prací do průmyslové zóny v 350tisícové Manise, jíž vévodí obrovské výrobní haly firmy Vestel, výrobce bílého zboží a elektroniky, dobře viditelné i z vesmíru (na tomto snímku u levého okraje).

Ale jinak je tu samozřejmě tisíc a jeden rozdíl mezi tureckými velkoměsty a českými maloměsty. Podobná by byla jen ta vzdálenost, ale tady se mezi oběma sídly rozkládá nikoli rovina jak u nás, leč přímo majestátní horrrstvo, zvedající se prudce od moře až do výšek Krkonoš. To už v zimě může při dojíždění dělat trošičku potíže, těch serpentin na hlavní silnici mezi oběma městy je docela dost.

A pak je tu spousta dalších věcí. Třeba stáří a starobylost. Starobylé centrum někdejší řecké Lýdie, dnes Manisa (osmansky se vyslovovalo Mánisa) se původně jmenovala Magnesia ad Sypilum, v jejím názvu (kromě slova magnet, jež zřejmě pochází právě odsud) už tedy byla obsažena majestátní a mnoha legendami obetkaná hora Sypilus (v dnešní turečtině Spil), na niž jsme se už před třemi týdny vydali, samozřejmě po klikaté silničce autem a s vidinou pořádné turecké snídaně. Nebyli jsme v tu jarní neděli sami, řekla bych, že vyhlídky nad městem si k piknikování v tomto národním přírodním parku (kolem cesty na odpočívadlech a nevyhrazených místech zakázanému, ale to nikomu nevadí) vybraly tisícovky Manisanů.

Tohle foto je z nadmořské výšky 800 metrů.

Pohled na Sypilus z Manisy.. alespoň pro mne je město, umístěné na úpatí hor, příjemná věc. Podobně jako v Burse se oku neustále nabízí něco zeleného, v zimě zasněženého, v létě hnědě vyprahlého, ale jako opěrný bod to tam prostě je. Hory jsou i kvalitní clona, která z druhé strany od přímořského Izmiru nepropustí nejednu bouřku, ale někdy naopak zadržují psí počasí na své straně, znáte to.

Výhled na druhou stranu už tak romantický není. Turecká klasika, i když tohle město má jako někdejší sídlo osmanských princů – následníků trůnu – milovníkům historie a architektury opravdu co nabídnout.

Ale o tom někdy jindy, s mou rychlostí tak za tři roky:)

No, doufejme, že dřív:)

Takže, jak tento výlet dopadl?

Naprosto klasicky. Nuda:)

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *