Dříve neuvěřitelné se pomalu stává skutkem. Ankara si nakonec svým nezaměnitelným stylem vydupe, lépe řečeno vyvydírá, svůj bezvízový styk s Evropskou unií. Podle včerejších tureckých novin zbývají splnit už jen tři podmínky z oněch 72 (jo jo, taková svoboda tisku se v této zemi lehce napraví jediným máchnutím úředního razítka a pak mocným přimhouřením bruselského oka, hu ha he!) a věřím, že ty týmy úředníků, co to dostaly za úkol, mají povoleno spát maximálně tři hodiny denně. Takže, důvod k panice?

Zatím se z Turecka „bezvízově“ cestovalo jen tudy. Jak dlouho ještě?

Ještě před dvěma lety by to i pro mne osobně byla hodně velká úleva

Po nějakých sedmi, osmi letech neustálého opakovaného žádání o víza pro manžela (protože více než na půl roku až rok se ani pro rodinné příslušníky v té době nevydávaly) by nám odpadly výlety k naší růžové ambasádě v Ankaře, tamější fronty, formuláře, pojištění, pocity méněcennosti při srážce s úředním šimlem atd. a následné napjaté čekání, zda tamější více či méně ochotní úředníci všechno stihnou dřív, než někomu uletí letadlo. A to v našem případě alespoň už nebylo třeba psát zvací dopisy, dokládat dostatečnou částku na účtu, shánět potvrzení od zaměstnavatele…

Když si před dvěma lety manžel konečně vysloužil „modrou knížku“ alias povolení k přechodnému pobytu, byl to velký důvod k oslavě. Také to nebylo jednoduché a do poslední chvíle jsme nevěděli, zda cizinecké policii bude stačit, že jsme už asi pět let svoji a máme dítě, zda i všechny další kroky lustračního procesu proběhnou v pořádku. Jen kvůli oddacímu listu samotnému totiž, jak jsem se doslechla, Česká republika nerada pouští chlup.

Uff! Dalo to práci, čas a nervy…

Dnes by se nám zrušení víz hodilo alespoň k tomu, že bychom mohli pozvat naše zpřízněné Turky na Moravu a vyšlo by je to hlavně časově mnohem levněji. Nemluvím o tisících dalších lidí, kteří k nám cestují za prací, poznáváním, studiem nebo láskou, prostě ze samých dobrých důvodů.

 

To všechno ale pořád nevyváží ten neustálý pocit, že se mi bezvízový styk s Tureckem vůbec nelíbí.

Ne snad proto, že bych nepřála tisícům Turků taky trochu volného cestování, ale protože v Turecku se momentálně nachází cca 200 000 příslušníků nebo sympatizantů s IS.

Mnozí z nich jsou turecké národnosti a je otázkou, zda je Turecko všechny sleduje a biometrické pasy, potřebné k cestování do EU, jim nevystaví. Raději nebýt optimistou!

U těch ostatních zase můžeme tipovat, zda IS disponuje či nedisponuje výrobou biometrických pasů. I kdyby ne, jedno kliknutí na googlu ukazuje, že koupě falešného biometrického pasu nemusí být nic složitého, máte-li nějakých 1000-10000 dolarů. U člověka, jehož biometrická data už jsou spojena s nějakou předchozí identitou a uložena v databázi, je falešná identita problémem. Je-li to ale poprvé?

Zkrátka… bezvízový styk je skvělý, ale přece jen bych ho nechala jen do pobřežních vod Egejského moře, jak je tomu dosud. Mimochodem, jedna turecká dálková plavkyně právě o tomto víkendu dokázala, že vzdálenost mezi EU a Tureckem, přesněji mezi pláží Pırlanta u Çeşme a ostrovem Chios, se dá zvládnout i bez člunu…

 

Obyčejní Turci a víza

Kromě přílivu islamistů jsou obavy i z toho, že se do Evropy nahrne spousta chudých nevzdělaných Turků, hlavně etnických Kurdů z východu, například za svými rodinnými příslušníky v Německu a západní Evropě. Takže, co když se nám sem nastěhuje všech 80 milionů Turků?

Asi všichni chápeme, že Malá Asie by se nevylidnila, ale i pár desítek nebo stovek tisíc cestovatelů může dělat potíže.

Naštěstí zůstává pár dalších okolností: a) cizinecký režim a azylové řízení – i při bezvízovém styku zůstává možnost max. 90denního pobytu (samozřejmě bez pracovního povolení) se 180 denní následnou pauzou a na azyl nemá většina Turků, i kdyby to původně byli čistí Syřani, nárok. Plus biometrické údaje, otisk prstu atd.

b) peníze – pokud jste to netušili, Turci mají suverénně nejdražší pasy na světě (psala jsem o tom už dřív). Cestovní doklad na 6 měsíců tady stojí cca 1900 Kč, dvouletý 3350 Kč, tříletý 4400 Kč a desetiletý 5900 Kč. Takže nám z úvahy vypadává nějakých 10-13 milionů Turků, pracujících za minimální mzdu (13 000 Kč pro rok 2016), kromě dalších desítek milionů těch, kdo pracují načerno za mnohem méně, nepracují, přežívají z almužen nebo z mizerných sociálních dávek. I když.. podle dnešních večerních zpráv na tureckém kanálu FOX to vypadá, že pas byl měl vyjít na pouhých cca 900 Kč.

K tomu pár perliček o tom, jak moc se v Turecku cestuje, případně jak je to s touhou po poznávání, případně prostě s rozdíly v kultuře a mentalitě.

  • Jen v Istanbulu žije více než 300 000 dětí, které nikdy neviděly moře, protože zatím neměly možnost opustit svoji čtvrt (jež může být i 20 km ve vnitrozemí). Tamější pobočka ministerstva školství alespoň pro některé z nich pravidelně u příležitosti dne dětí pořádá výlety parníkem po Bosporu.
  • V istanbulské čtvrti Esenler, vzdálené od Bosporu pouhých 5 kilometrů, žije 40 % dětí, které jej nikdy neviděly. V rámci projektu „Ahoj, Bospore“ je tamější obecní úřad také vypravuje na výlety k moři.
  • Obecní úřad istanbulské čtvrti Maltepe, rozkládající se na břehu Bosporu, vypravil nedávno na podobný výlet 200 žen, které se před 20 lety přistěhovaly se svými rodinami z východotureckých měst jako Kars, Erzurum, Erzincan, Adiyaman a 20 let neopustily svoje bydliště. „Ještě jsem nebyla jinde než v ulici, kde žijeme, moře jsem viděla jen v televizi,“ řekla jedna z nich.
  • Ankarská centrální městská část Çankaya zase uspořádala pro 400 osob výlet do Atatürkova mauzolea, jež se nachází na jejím území. Vytipovali je nejnižší městští úředníci, kteří mají na starosti jednotlivé čtvrti.
  • Podobně se v ankarské konzervativní čtvrti Altındağ pořádají okružní jízdy po Ankaře pro ženy, které nikdy nebyly nikde jinde. „Jsou tady i takové co tu bydlí 30 nebo 40 let, a neviděly z města nic, ani ankarský hrad, ani mauzoleum, prostě nevytáhly odsud paty,“ vysvětluje starosta této městské části.
  • V izmirské průmyslové čtvrti Karabaglar, kterou my šťastnější známe jen ze vzduchu při přibližování k blízkému letišti nebo z taxíku cestou do 10 km vzdáleného centra, provedli anketu v jedné z tamějších středních škol. Ze 330 dotázaných žáků zatím nikdy moře nevidělo 150 z nich. Izmirskou nejznámější památku a symbol, hodinovou věž na centrálním náměstí ve čtvrti Konak, ještě nevidělo všech 330 z nich.
  • Izmirská obchodní komora také připravila projekt lodních výletů po izmirském zálivu a plánuje, že se ho zúčastní alespoň 10 000 dětí.
  • Izmir sice okouzluje vůní moře, pořád je tam ale kolem 50 tisíc dětí, které je zatím neviděly.

A to jsou tři největší a nejbohatší turecká města. Jak to asi vypadá v těch ostatních?

V Turecku žije 78 milionů lidí. 7 milionů z nich má pas, z toho jen u 3 milionů je platný. Do Evropy cestuje z tohoto počtu jen milion lidí.

V podstatě je jasné, že bezvízový styk víc zajímá a vzrušuje Evropana, než obyčejného Turka. I když si dovedu představit, jak bombasticky bude turecký prezident prezentovat toto své případné vítězství nad EU, pro většinu jeho oveček je to stejně vzdálené a nereálné… jako to moře na konci jejich ulice.

 

PS: Třeba takoví obyvatelé jihotureckého pohraničního města Kilis, kterým na hlavu denně padají rakety IS vypálené ze Sýrie – jen dnes jich bylo šest. Co asi nejvíc zajímá ty?

Tagged with:
 

2 Responses to Turci bez víz?!

  1. Patricia napsal:

    Nebojte se i kdyby se TR dostalo do EU, znám a poznala jsem mnoho Turků kteří o to žít v jakékoliv evropské zemi včetně ČR, žádný zájem nemají. Jsou to lidé kteří tam pojedou maximálně za účelem turistiky protože když by došlo na to žít v zahraničí, preferovali by jiné větší země a státy kde třeba studovali atd…
    Co se týká toho že mnoho lidí, dětí nevidělo moře, no víte v Evropě obzvláště v ČR je mnoho lidí kteří nevytáhli paty ze své rodné vesničky to zaprvé a zadruhé neviděli nikdy moře protože i cesta do nejblížích letovisek jiných blízkých zemí jim za to nestojí vždyt je to jen voda no a tu vidí i v rybníku jejich vesnice.
    Co se týká vstupu TR do EU, myslím si že není o co stát, stačí když čtu různé články občas nesmyslné předpisy, směrnice, zákazy atd které EU uplatnuje na členských zemích.
    Zminujete se o rozdílech kultury a mentality v TR. kulturu vynechám. přečetli jsme tureckou mentalitu a co takhle si popovídat o české mentalitě? Co se týká mentality, je nutné také „vidět“ mentalitu i té druhé země odkud pocházíte tedy mentalitu českého národa nejenom tureckého,mentalita určitého procenta Čechů se nemění a nezmění je stejná zrovna tak jak byla v 70. a 80.letech. Jsme rádi že jsme přestěhovali do TR, tu ošklivou ponižující mentalitu toho určitého procenta Čechů jsme si zažili na vlastní kůži i když je matka Češka.Šikanování v práci, ve škole, v okolí atd.jen kvůli tomu že je otec cizinec, ne Turek ale prostě cizinec. Dnes, kdybychom tam bývali nadále žili, tak ze mě by byla někde pouze prodavačka, protože tehdejší mentalita lidu spíše řečeno úřadů nechtěla dovolit abych studovala na standartní střední škole a univerzita, ta už vůbec nepřipadala v úvahu, naše budoucnost byla prostě tehdejší mentalitou již ustanovena, učnák a žádná univerzita.V Turecku s tímhle nikdo problém něměl, vystudovala jsem univerzitu bez jakýchkoliv problémů. Vízová problematika existovala už tenkrát a byla mnohem mnohem horší, potupná, ponižující.Tohle se nestalo jen nám, měli jsme známou která prožívala ten samý problém a to měla tenkrát za manžela Američana.Například mnoho Američanů neví kde se nachází ČR, někteří si ČR pletou s Čečenskem,atd to je také určitá a kultura a mentalita že? Takže něco jako že zde v TR mnoho lidí, dětí nevidělo moře a nezná své město je oproti tomu co jsem vylíčila taková malá třešnička na dortu nic víc.
    Jsou věci které mi vadí na ČR a jsou věci které mi vadí na Turecku. Česká vláda a politika na tom nejsou zrovna také nejlépe.
    Každou zemi je nutné vidět s jejími plusy a jejími mínusy. Platí to jak pro ČR tak i pro TR ale i jiné země.
    Žijeme tady nejdéle ze všech ostatních Čechů a ten život, mentalitu, kulturu atd známe tedy velice dobře.Nebudu to více protahovat bylo by téma na dlouhé psaní a povídání.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *