Některé výživářské teorie – například dieta podle Westona A. Priceho, případně stravovací zvyklosti Inuitů nebo severoamerických Indiánů – dokazují, že při konzumaci zvířat (chovaných a krmených přirozených způsobem) není tím nejvýživnějším a nejpřínosnějším svalovina, jak si většina z nás myslí, ale různé orgány, tuky a také vývary z toho všeho. Proto pokud musíte mít maso, zapomeňte na stejk či kebab, na takový odpad, a vydejte se se mnou… do království tureckých grilovaných játýrek!

Osobně si chuť jater dušených na cibulce pamatuji naposledy ze středoškolské jídelny, s rýží oblíbený, i když nikoli nezbytný chod. Jenže to byl vepř. Jak chutná jídlo v Turecku natolik oblíbené, že kvůli němu vznikly specializované restaurace – bavíme se o grilovaných ovčích játrech – opravdu netuším. Ani zvědavost mne nepřinutila ochutnat (přestože dotyčná restaurace má v Ankaře velmi dobré jméno), tak alespoň pár fotek..

Slovo ciğer (čte se džíer) označuje v turečtině „vnitřnost, orgán“, v podstatě ale i srdce, plíce, ledviny nebo játra. Chceme-li být konkrétnější, přidáme předponu ak- (bílý) u plic, nebo kara– (černý), jde-li o játra. Řekne-li se ale ciğerci, všichni vědí, že jde o restauraci nebo kuchaře specializovaného na zpracování masitých pokrmů (několik druhů kebabů) a především vnitřností – kromě jater třeba i na polévky z ovčích vnitřností, u nás by se řeklo dršťkovky. I když nevím nevím, my sice vaříme i z krve, ale turecká polévka z ovčích nebo telecích mozků mi už přijde jako další level — i proto vám její chuť také nepopíšu.

Hlavní slovo mají v těchto podnicích, které věru nejsou oázo pro vegetariány, ona grilovaná játra, usazená na rožních, které jsou před hosty průběžně doplňovány tak, aby jich dotyčný zkonzumoval nejméně půl kila. Chuť doplňuje pikantní zelenina – kořeněná cibule, zeleninový salát, ostrá směs v rajčatovém protlaku, grilovaná zelenina, dušená cibulka… plus citróny jako dochucovací klasika.

To vše se, jak jinak, kombinuje a balí do chlebových placek, aby vznikla typická rolka.. i ty bývají někdy kořeněné, jak vidíte na snímku – neklamné znamení pokrmu pocházejícího z horkého jihovýchodu země.

Placka navíc poslouží místo příboru, maso se přes ni uchopí a stáhne z rožňů…

…které se odkládají do praktických drážek na okrajích stolů:

Vymyšleno je to celé dobře a jelikož personál je, jak už to v Turecku bývá, sehraný a početný, jde to všechno jako po másle.

Po slano-pálivých orgiích musí následovat (kromě čaje, samozřejmě) i velmi sladký dezert. V našem případě künefe, což je horký sladký moučný korpus máčený v cukrovém roztoku a plněný sýrem typu eidam, vše posypáno rozemletými pistáciemi. Další pozdrav z jihovýchodu. Ufff.. 🙂

Po takovém obědě nebo večeři by člověk mohl jít kácet hvozdy, případně nepřátelské voje (kde mám ten kalašnikov?), dnes by se eventuálně dalo složit i nějaké další výhružné prohlášení vůči EU…

No dobrá, anemici v tom prý najdou spoustu železa…

Dali byste si?

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *