Pouhý den po šílené události v Nice opět zbytečně a tragicky vyhaslo tolik životů… a to je na tureckém „puči“ to úplně nejsmutnější.

Hlasy lynčovaných a zabíjených tureckých vojáků základní služby:

„Kamaráde, nedělej to, prosímtě, zbývají mi čtyři dny. / My taky nevíme, co se děje. / Řekli nám, ať střílíme do lidí, my jsme se vzdali. To bychom své zemi udělali? / Prosímtě, přísahám, my nic nevíme. / Prosímtě, nestřílej! / Hrozně se bojím. / Nohy mne nedrží. / Prosímtě, nenatáčej to, uvidí to moje máma.“

Představte si, že s hrdostí pošlete svého syna na vojnu (spousta Turků to ještě pořád bere jako čestnou službu vlasti, i když by z ní nejraději své děti vyplatili, kdyby na to měli). Vyprovodíte ho za zvuků píšťaly a bubnu, oslavíte to s celou vesnicí nebo ulicí… a pak vám vaše dítě vrátí v rakvi coby vlastizrádce.

Vaše dítě do poslední chvíle netušilo, že se účastnilo něčeho protistátního a když vám ho lynčující voliči AKP zabíjeli, prosilo své katy o milost. Jen poslouchalo něčí rozkazy.

Ty příběhy a videozáznamy jsou opravdu srdceryvné. Dnes, pár dnů po událostech, už kolují po tureckých sociálních sítích.

Totéž platí pro policisty. Najednou po nich začal někdo střílet a jejich rodinám zbývají oči pro pláč. Mohli jsme mezi nimi být i my, protože jeden z členů mé turecké rodiny pracuje přímo na policejním velitelství v Ankaře, které bylo v pátek těžce ostřelováno a poškozeno, naštěstí byl ale tou dobou mimo službu.

Tragédie a trauma pro všechny strany.

V zájmu několika jiných lidí, ale v podstatě opět kvůli jednomu a témuž člověku.

A co dál?

Nejenže se zvýšil a dále zvýší útlak kritiků režimu ve státních službách (probíhající čistky), už se opravdu vážně musí bát i všichni občané. Dokládá to smutná věc, šířící se v posledních dnech třeba na facebooku – že tam někdo otevřeně napíše svůj kritický pohled na věc – a vzápětí zruší svůj účet, hlavně Turci, ale už i Češi. Nebo si na tam naopak umístí právnicky formulovaný disclaimer (zřeknutí se zodpovědnosti), v němž se distancuje od případných falešných účtů vedených na svou osobu, a tím i od případných závadných obsahů…

Netřeba více psát, mé pocity celkem přesně vyjadřuje facebookový status jedné Češky žijící v Turecku:

Věříte v Boha? Jedno v kterého, mějte na paměti, že ten kdo je zodpovědný za krveprolití, na straně vojáků, civilistů či policistů, má na rukou krev nevinných a jednoho dne za to zaplatí.

Něčí hra stála stovky nebo možná tisíce nevinných životů.Celá tato akce ukázala, jak je turecký lid zmanipulovaný, nesourodý a radikalizuje se, jak malou cenu tam mají lidské životy.Kdyby opravdu zasáhla turecká armáda, nestojí na kameni kámen, turecká armáda je nejlepší, nejsilnější a nikdy nedělá věci napůl.

Těch pár oveček využitých pro tento takzvaný puč, mezi nimi je spousty mladých kluků z vojenské školy, kteří dostali cvičení příkazem.Neuposlechneš zemřeš, poslechneš zemřeš taky.Bohatí se mohou z vojny vykoupit, chudáci musí sloužit, jejich životy, skončily, nebo jsou zničeny, tisíce nešťastných rodin na pokraji nouze a neštěstí.A dokonce debaty o znovuzavedení trestu smrti.

 

Takzvaný puč , při kterém se prezident nebojí do vzdušného prostoru, přitom všude létají bojové vrtulníky, vyzývá lid k boji , i když ví, že to bude stát jeho lid životy.A můžete se zamyslet, kdo z tohoto celého profituje?

 

Jinak můj osobní postoj, turecký lid se vůbec nevyznamenal, řezání hlav, lynčování, trest smrti, Allahu akbar, chybí už jen šária?

 

Toto není Turecko před deseti lety. A co ti syrští uprchlíci, až dostanou pasy (když pominu terorismus), bude zas o pár milionů hlasů při volbách víc. Modlím se za tuto za zemi, za její oběti a za spravedlnost.

 

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *