Už není čas na selfíčka z olympijské vesnice. Více než týden je tu tvrdá práce.

Takhle teď vypadá svět očima volejbalových statistiků.

Olympijský turnaj je pořádná šichta!

Zvlášť když na vaši celodenní práci zbývá jen obyčejné místo na tribuně (normálně míváte šanci sedět dole a za stolem), kde se svými kamerami musíte dřepět od rána do večera a ještě při tom dávat bedlivý pozor, co se děje kdesi dole na hřišti, kam padají míče a tak podobně… přijde-li hlad, můžete atakovat press centra a vyžírat dobroty určené novinářům, v Riu prý na statistiky myslí a chystají jim sendviče a saláty…

Z opačné strany ten pohled bývá takovýto – přehled nejnovější techniky ve službách sportovní statistiky… věřte mi, že tito „trenéři“ jsou spíš experty na kamery, cloudy, různá datová úložiště a v posledních letech stále více na různé supervýkonné routery, které by normálně mohly pokrýt půlku vaší čtvrti, ale tady jsou určeny do těch monstrhal, jako je třeba Maracanázinho – mám ten správný dojem, že tento název je vlastně zdrobnělina? Maracanáníčko? No jóó, pro Brazilce je vlastně tato hala takové mláďátko od Maracaná:)

Nicméně tady od té kamery dolů k počítači a tabletům na týmové lavičce to může být tak 50 metrů a aby byl instantní přenos právě nahraného videa a dat zpracovaných programem DataVolley opravdu okamžitý, je potřeba pořádné dělo, nejlépe výše položené. Tipuji, že při takovém velkém turnaji sedíte v hale ve společnosti nejméně stovky wifi signálů – každý tým používá hned několik frekvencí a všichni nahrávají všechno. Tož na zdraví!!!

Především jsou ale všichni tito volejbaloví statistici nejvyšší úrovně dobrými kolegy a přáteli, na které se lze spolehnout. Vypomůžou si, protože nikdy nevědí, kdy to budou sami potřebovat. Sdílejí zápasová data (jeden zápas má kolem 4 GB, takže nutnou výbavou statistika je dobré připojení, jinak je to bolest) i zpracované datové soubory k zápasům. Polák, Ital, Japonec, Mexičan, Turek, Rus, všichni jedna rodina. Blízkými příbuznými jsou italští vývojáři a podpora z programu DataVolley – ti také řeší nárazové problémy, nejčastěji o víkendech, kdy se hrává.

O tom, že všichni nazpaměť znají herní rejstříky většiny dnešních volejbalových hráčů, netřeba mluvit. Už je nemá co překvapit. Sledují to totiž dnes a denně, naživo i na obrazovkách, ve dnech i po nocích a pak z toho ještě dělají barevně vyznačené elaboráty pro trenéry i hráče, které se rozdávají na předzápasových přípravných rozborech soupeřů. Většinou tohle tempo, prokládané spoustou cestování, nevydrží příliš dlouho a především ke konci sezón už se jim z volejbalu dělá špatně.

Otázkou je, kolik hráčů tuto několikahodinovou práci svých trenérů čte – na hřišti to často vypadá, jako by ji okamžitě házeli do koše. Mluvím spíš o ligách, na olympijských hrách přece jen všichni chtějí vyhrávat.

Co těm dělníkům bodů, smečí, bloků a rotací popřát?

Nejlépe asi co nejkratší zápasy, žádný divákem ukopnutý napájecí kabel a nula výpadků proudu…

 

 

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *