…se u nás může. Máme na to i papíry! 🙂

Ale řeknu vám, vyřídit je pro děťátko narozené v ČR začíná být docela fuška. Narozdíl od minulosti to vyžaduje už hned dvoudenní pobyt v matičce měst, protože první den musíte do poledního (jinak vás jsou schopni i vyhodit) podat formulář na turecké ambasádě a pak čekáte do dopoledne následujícího dne, než žádost doputuje do tureckých matrik a pak to podepíše i pan velevyslanec. Před tím ještě musíte někde dopadnout nějakého soudního překladatele z turečtiny (kvůli rodnému listu), protože většina je jich stejně v Praze či okolí, agentury vám to udělají tak do týdne a další překladatelé korespondenčně tak do tří dnů. Jedna strana rodného listu za 800,-, s apostilou celé klidně i za 2000,-. Nicméně, přeju jim to.

Uf.

 

Na matrice v Izmiru měla malá registraci a občanku během deseti minut. Ještěže byla možnost to (s oním přeloženým rodným listem a apostilou) udělat tam, samozřejmě přes známosti v policejním sboru. Tak to v Turecku funguje nejlépe – skoro každý se s někým zná a když pracujete ve volejbalovém týmu, vždycky se najdou rodiče některých hráčů, které je vhodné si pěstovat.

V turecké občance, která se novorozencům vydává samozřejmě bez fotky, se nám opět skví i ta oblíbená kolonka „vyznání = islám“. Ta už se u nových tureckých ID, jež přijdou zanedlouho, prý evidovat nebude, stejně jako stav. To jsem tedy ráda, že mi úřady sdělily, že mám doma malou muslimku, jinak bych si totiž musela myslet, že ten malý člověk vyznává prostě jen Lásku…

Většinu času naštěstí nekřičí jako na fotce, ale krásně se usmívá nebo mluví (jáá rozumííím!). Přesto se na blog probojovávám jen ztuha.

Děkuji za vaši trpělivost!

 

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *