Hurráá!!!!
Ta minulá byla dost mizerná, a tak jsem si třeba stejně jako vy přála konečně zase zažít pořádné sněhy a ledy. Jenže čeho je moc, znáte to.
Takže děkuji, jsem ráda, že jsem v rámci mateřské dovolené nemusela příliš vyrážet z domu a sledovala to celé z tepla. A že se bylo na co dívat, i naše zahrada bohatě stačila…
…jsem ráda, že to pro nás skončilo. Před dvěma týdny nám totiž začalo…
JAROOO!
Ano, TEPLO byl dost velký důvod těšit se zase TAM.
Ano, přesně TAM, kde je teď 15-20 stupňů. Na to se zvyká hodně rychle.
I když teplo… polovina února byla v Izmiru ještě mimořádně mrazivá a i v našem centrálně vytápěném činžáku (s jednoduchými a nijak neizolovanými okny) to bylo pořádně cítit. Letos si pořádnou kosu užili i tady a několikrát tu i sněžilo, ale mnohokrát i mrzlo, což je také nebývalé. Někteří to tu nepamatují celých 45 let. Fuj!
Jsme tu už víc než tři týdny a tak dlouho mi trvalo sebrat síly a napsat sem pár řádků. Hraju totiž na mateřské zase o něco vyšší ligu a ta si žádá skoro celého člověka.
Tož jaké to tu je?
„Ty se TAM ještě budeš vracet? Ty TAM proboha jedeš? A má cenu TAM ještě jezdit?“
Podobnou otázku mi dal nejméně každý jedenapůltý člověk, který slyšel, že po devíti měsících zase budu chvíli v Turecku, většinou s výrazem „kousl jsem se do jazyka a hrozně to bolí“, případně „upřímnou soustrast“. Ano, teroristický útok v Turecku nebyl už od silvestrovské noci a je jen otázkou času, kdy zase k něčemu dojde. Nikdy nevíte, jestli to nebude zrovna kousíček od vás a pocit bezpečí to rozhodně nevyvolává, takže už bych nikoho ani nepřemlouvala, že sem musí nutně na dovolenou. Ale jinak, samozřejmě, je tu klid, obloha stejně modrá jako vždycky, houpačky v parku stejně oprýskané, stromy jarem rozkvetlé a i lidi a pouliční kočky na svých místech…
Když nečtete noviny, je to pohádka
Mně je hej. Opoziční noviny, které mi vždycky dokázaly když ne zkazit náladu, tak alespoň maličko přikyselit, už kupuju v podstatě jen z potřeby mít čím vyleštit okna a zaťapkaná zrcadla v bytě. Pokud si je koupím i s úmyslem je přečíst, stejně zůstanou nedotčené. Tento stav považuji za ideální pro pobyt v současném Turecku.
Úplně mi stačí, co jednou za dva týdny prosákne do českých médií. Osobně mne šokovala už trochu starší zpráva o lynčování tureckého módního návrháře, který má úplně stejné názory jako já.
Když jsem odjížděla před desíti měsíci, těžko by mne napadlo, že tady zanedlouho proběhne pokus o puč, který jinak známe jen z učebnic moderní turecké historie.
A že tady proběhnou takové čistky a tolik lidí přijde o práci… i když i tak se práce navíc při odlivu turistů hledá velmi těžko. Špatná doba! Ale vždycky může být i hůř…
Taky jsem nečekala, že i když se manželovi každoročně zvyšuje plat, turecká vláda neustále úspěšně oslabuje tureckou liru, takže reálná hodnota vydělaných peněz vůči české koruně klesla o dost tučnou částku. Oproti mému odjezdu v květnu 2016 o 18 %. Dolar nebo euro raději nesleduji a nepočítám, ale tipuji, že hodnota našich rodinných úspor se za poslední tři roky zmenšila tak o 25-30 %. Díky, Erdouši. Heslem doby je proto nakupovat devizy hezky rychle, dřív, než zase zdraží…
Co tak ještě může zemí hýbat, když už je skoro v pytli? No cesta do toho pytle!
Ale protože slyším nějaké kňourání, tak o tom později, snad i dřív než za měsíc…
Právě čtu
