Tak konečně jsou pryč, ty tíživé okovy atatürkovského zřízení, po 94 letech, hurrrááá!! Vítej, skutečně Nové Turecko! V tomto duchu se nesly titulní stránky včerejšího tureckého tisku, alespoň pro mne hořký to obrázek.

…a někomu zbývalo jen o trochu víc než nálepky, a to jen v těch lepších případech, protože ve městech s vládou AKP se všechno strhávalo a likvidovalo.

Vítězi referenda by bylo třeba upřímně zatleskat, kdyby ovšem člověk po všem tom neférovém nátlaku ještě neměl nepříjemné zprávy (včetně videozáznamů) o hromadné manipulaci s hlasováním. Docházelo k nim především na Východě, kde opozice neměla ve volebních místnostech žádné kontrolory jako tady na Západě a kde také na mnoha místech bylo členům opozičních stran zrušeno členství ve volebních komisích, třeba z důvodu „osoba se špatnou pověstí“, což je opravdu velmi široký a daleký pojem, za který se toho dá schovat hodně. Zůstali tam tedy jen samí čestní lidé. A jak to zřejmě dělali? K volbám mi v mé místnosti nepřišlo 100 lidí, vezmu tedy pár desítek prázdných volebních lístků, co tu mám v zásobě, orazím jen na ANO, podepíšu ty lidi a je to!

Nikdo už asi nebude hledat a dokládat neporušenost těch tří milionů náhradních volebních lístků… 86% volební účast mi ale i na zemi jako Turecko přijde opravdu hodně, hodně vysoká (poslední volby měly 75 %). Někde se tedy mluví o 116 % :)))

Někdo vedl kampaň s moooc hezkými, zbrusu novými auty… s nápisy „Jde o vlast, jde o národ!“

Jak krásné by bylo vidět jednou SKUTEČNÉ výsledky nějakých tureckých voleb!

Teď už myslím i ti největší naivové, mezi které se řadíme i my, pochopili, že jistá strana tady prostě žádné volby nikdy prohrát NEMŮŽE a tím pádem se těžko něco změní. Nevím, jestli má smysl, aby volební experti v Turecku i v zahraničí něco analyzovali, když stejně vždycky ve výsledcích vidíme jen fikci a nikdy nevíme, jak to vlastně opravdu bylo…

I tak se začalo mluvit o tom, že za to může konzervativní a zabedněné vnitrozemí. Dokonce se objevily hlášky typu: „Turecko je pevnina s mořem ze tří stran a blbečkama ve vnitrozemí…“

Velké zklamání

„Já jsem v neděli večer na svoji ženu vůbec nemluvil. Byl jsem úplně v pr**** a jenom jsem chlastal,“ líčil nám svoji povolební frustraci známý, Polák s tureckým občanstvím. Byli jsme na tom s náladou podobně, jenže pohřební a dost fialové bylo hlavně pondělní ráno. Ta chuť do života!

Většina lidí narozdíl od nás nemá kam utéct.

Ještě že alespoň půlka voličů je šťastná a může slavit. Mnozí opravdu věří, že teď se všechno zlepší, ekonomika půjde zase nahoru, terorismus ustane a země bude silnější. Fakt že jo, protože propaganda jim to na moc hezky vypadajících webech, plakátech a v reklamách vysvětlovala nejméně čtvrt roku. Přejme si, aby se jim to splnilo a vůbec, vůbec v tomto policejním státě, kde má lidský život tak malou cenu, nakonec nebyli rozčarovaní…

Vlastně to dopadlo dobře?

Zahraniční analytici vnímají volební výsledek jako možnost pro opozici ještě někdy v budoucnu spojit síly a povstat? Dost nepředstavitelné, i když u volebních uren se alespoň to spojení pravice, levice, kemalistů, Kurdů, komunistů i konzervativců už vlastně povedlo.

Domácí pozorovatelé to nevidí tak divoce – kdyby totiž vyhrálo „NE“, bylo by možné na tento názor svést všechny  budoucí neúspěchy, ekonomické propady, hrozby atd. V rozdělení moci se nic nezměnilo, ta byla i dřív u jediného muže, jen je teď ústavně posvěcená a nikomu už nelze vyčítat jeho vlastní chyby. 51 % je taky dost mizerný  náskok, rozhodně to není prohlášení typu: „ať uděláš cokoli, stojíme za tebou“, ale spíš „chtěls to, máš to, tak uvidíme, jak si povedeš“.

Snad to nebude planá útěcha: s 49 % tedy pořád ještě je naděje v lepší příští, i když se začíná odznovu.

Z předvolební „NE“ demonstrace v centru izmirské čtvrti Karsiyaka

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *