Letí to, letí, až to člověka dojímá. Před deseti dny jí bylo šest a už tam běží!
Znáte prvňáčky, ti se tak těší! Neví, do čeho jdou, a většinou je to rychle přejde.
U nás to ale, mám ten dojem, bude jinak. I když máme domácí školačku, nemusíme se učit jen doma. Spadlo nám ve Zlíně do klína místo, kde stále ještě vládne radost a nadšení a kam se celé prázdniny těší i mnohem vyšší ročníky. Ano, není to klasická škola, i když nezatracuji mnohé klasické školy a mnoho výborných učitelů. Zvenku nevypadá jako škola a ani to škola úředně není. A není ani zadarmo jako běžné školy, ale tu si nemůžu stěžovat – jsme vcelku levný kraj a ve srovnání třeba s tureckou výukou v soukromých zařízeních, nedej bože s montessori prvky ve výuce, je to za pakatel. I když to ani nelze srovnávat.
Nějaké to zklamání z toho, že i v jiné škole je potřeba se učit, u malé Čechoturkyně určitě přijde. Ale výčitky svědomí, že bude muset být stejná jako my – tiší uniformní submisivní konzumenti (učiva) – mít naštěstí nemusím.
Takže teď se jen naučit zvládat ta nezvykle rychlá rána a zlínskou dopravní zácpu (což je vtip až oxymóron🙂
Právě čtu
