V neděli jsem docela skromně oslavila jedny zásadně kulaté narozeniny, po nichž prý (1) život končí, (2) život teprve začíná. Co si vyberu?
Kytice od manžela. Narcisy seženete i k narozeninám na začátku února naprosto bez problémů, musíte ale být v Izmiru a okolí, kde už v tuto dobu narcisy vykvétají a vzápětí se […]
Nastal čas přehodnotit některé z mých velmi těsných dlouholetých vztahů…
Dnes nelze nevzpomínat na ten kouzelný den, kdy jsem si vzala svého nádherného a po všech stránkách skvělého muže, stala se oficiální členkou jeho rozvětvené a podobně skvělé rodiny a do značné míry svázala svůj život i se samotným Tureckem, jeho historií, kulturou a tradicemi. Od té chvíle uběhly už nádherné dva roky.
I když je dnes dost jednoduché přijít na sociálních webech na to, že má někdo narozeniny, a ještě jednodušší mu popřát, cítila jsem se během toho včerejšího vodopádu přání a gratulací výjimečně, skoro i speciálně, jak se říká v angličtině. Mé ego ale doufám nepovyrostlo a oslavy téměř ani neproběhly, neboť mám pocit, že svůj […]
Je krásné si večer u počítače podložit ruce tlapkami kočky Máši – tak hebké spočinutí abys pohledala. Pak je třeba si ten okamžik vrýt do paměti, neboť už brzy nebude…
Prožíváme poslední dny roku a já opět zakouším ten každoroční příjemný pocit, že vězíme v hezky měkké a hřejivé časoprostorové závěji. Jelikož za okny leží závěje skutečné (alespoň tady na východní Moravě), uhlí, brambor, kysaného zelí, uzeného a čokolády ze stromečku je ještě dost, nechybí ke spokojenosti vůbec nic.
Úterní lyžařský výcvik historicky […]
V posledních letech jsem pod stromeček nechtěla žádné knihy, neboť je někdy nestíhám všechny přečíst. Letošní Vánoce všechno vynahradily a čeká mne hned pět titulů. Jeden krásnější než druhý. Kniha, již jste si přáli, je prostě skvělý dárek.
Je to zvláštní pocit, trávit osamoceně dny v cizí kultuře, slavící právě největší svátky roku, významem i délkou cca odpovídající našim Vánocům. Procházím opuštěnými a ztichlými ulicemi a nedělá mi problém vžít se do pocitu vetřelce z jiné planety. Je to ale samozřejmě mnohem lepší než jiná verze – byt tu v době Vánoc.
Posledních 12 dnů, to je pro mne: zelený čaj Ananasový vánek, zelený čaj Pramen života, zelený čas Azurové pobřeží, občas i redbull, ale hlavně notebook, Word a písmenka… od devíti ráno do dvanácti v noci spousta dozelena zabarvených písmenek.. a ještě víc a víc… proplétat, kombinovat…
Boj s Řeky o Smyrnu/Izmir nebyl jednoduchý, […]
Proč zrovna Žirafa?
Protože při téměř dvoumetrové výšce vám ani jinak neřeknou. Nadhled se hodí - ANO - při bas- ketu, focení, v davu a přeneseně i při psaní, překládání a další spoustě mých vodnářských aktivit. Žiju s jedním úžasným Turkem a už několik let střídavě pobývám v Turecku, hlavně v Izmiru.
Pište mi na filipika-zavináč-volny-tečka-cz!
Štítky
akp Ankara Atatürk basket Baťa cesty duchovni děti Ezel foto gezi Istanbul Izmir jaro kolorit kočky les léto meditace mentalita Máša média o mně podzim politika příroda sahadža sníh sport studentská léta Turci Turecko turecké jídlo turecké seriály turečtina volejbal volley Vánoce zima zlín úvahy čtu život život v Turecku ŽirafaPrávě čtu
Archiv