Taksim a Gezi park vyčištěny a poraženy, pokud to tak lze nazvat, protože morální vítězství je a vždy bude na jejich straně. Po koncertu obušků a měření protichůdných energií se na pořad dne dostal gándhíovský pasivní odpor. Postav se na a nehnutě stůj. Hashtag: stojící člověk (#duranadam).
Díky úžasně letnímu počasí a chuti mé milé rodiny vyjet někam na výlet se mi v sobotu i v neděli podařilo zapomenout na všechny vnitro- i zahraničněpolitické problémy dneška i rutinu mateřské dovolené a prostě si jen užívat života. Výsledný efekt je nepopsatelně blahodárný!
Cestou do Slavičína…
A dnes večer.. opět biva o Taksim. Divná jako vždy, jedna strana se totiž nemůže bránit. Po brutálním útoku policie na dav plný seniorů i matek s malými dětmi vysprejovaný různými a různě škodlivými druhy plynu, začaly buldozery v Gezi parku likvidovat stany a stánky protestujících. Podrobné aktualizované info najdete na tomto velmi zajímavém blogu.
Asi jste stejně jako já dneska v podvečer nevycházeli z údivu. Lidé z premiérova okolí pozatýkáni. Takže policie tu není pod kontrolou a opravdu může vymetat nějakou špínu i z vládních koutů? Povzbudivé! Zvlášť pro nás, kteří jsou si jistí, že například v Turecku by se něco takového stát určitě NEMOHLO.
Když nedávno vrcholila turecká fotbalová liga, jsem si říkala, jestli ty – pro mne směšně – rozhádané Turky v dresech nesmiřitelně nepřátelských klubů dokáže někdy něco spojit.
„…a říká – hm, hm, 6. června a taková kosa. Zatopíme?“
Asi nezbývá než se smát. Soucítím se všemi zatopenými a jdu hledat způsob, jak poslat pomoc…
Poznámka: BIBER je turecky „PEPŘ“
Dění na „Blízkém východě“ očima Dálného východu, konkrétně z Tchai-wanu. Tam jsou na arogantní chování policie a vlády zvyklí a citliví. I tak je obdivuhodné, že jim z tureckého dění neunikly určité detaily, i když jinak je to dost stručné. Také je to důkaz, že protestující dokázali využít sociální média a dobře zprostředkovali svoje postoje a požadavky celému světu…
Právě čtu
Orhan Pamuk - Muzeum nevinnosti
