Turecko se po dlouhém váhání a plánování konečně pustilo do války, která rozhodně nemá podporu veřejného mínění. Rázem se tak mění mnohé – a zvlášť bezpečnostní situace v celé zemi, která nás obyčejné obyvatele zajímá ze všeho nejvíc. Momentálně jsem ještě mnohem radši, že se v Turecku právě nenacházím.

Hurá, válka! Turecký premiér Davutoglu.

Dlouho jsem se úspěšně vyhýbala dění v Turecku, které se po červnových volbách jen zmítalo v koaličních vyjednáváních – až se Optimus Maximus konečně pustil do realizace svého dávného snu. Jen není pořádně jasné, jestli jimi má být zničení (nejen) syrských Kurdů, nebo Islámského státu – když jeho snem, jak víme, je především zničit Asada…

Politologické analýzy uvádějí řadu možných důvodů, proč to přišlo zrovna teď – já se vůbec divím, že v Ankaře po více než 45 dnech od parlamentních voleb pořád ještě sedí stará vláda a že si dovolí dělat takovéto kroky. Anebo snad právě proto – zemi je nutné uvést do pořádného chaosu a média naplnit něčím dost vážným, aby si nevšimla, že nám už pořádně teče do bot.

Člověk nikdy neví

Jinými slovy – Turecko už není tou zdánlivě klidnou sluníčkovou prázdninovou destinací jako předtím, to už raději volte to Tunisko.

Zahaluje a ještě zahalí jej strach z nepřítele, který teď může číhat úplně kdekoli, zvlášť ve velkoměstech a špatným cílem nemusí být podobně jako v Tunisku ani turistický sektor. Nelze to brát na lehkou váhu. Už nyní zřejmě bezpečnostní složky pracují na 250 % – stačí se jen probrat novinami a zjistit, že například v Adaně byl dnes policií odhalen sebevražedný atentátník IS a celkem bylo v posledních dnech zajištěno více než 600 lidí podezřelých ze spolupráce s nějakou teroristickou organizací…

„Kdo si myslí, že válka se udrží jen vně našich hranic, ten se šeredně mýlí,“ konstatuje Yilmaz Özdil, populární komentátor opozičního deníku Sözcü.

V tomto duchu mluví i twitterový fantom Fuat Avni – CHAOS je nyní cílem a kupříkladu o nebezpečí teroristického útoku ve městě Suruč nebo Kobani se vědělo už minimálně rok, když  rodiče mladíků, kteří se přidali k IS, žádali o pomoc přímo tureckého premiéra. Lépe je ale nepředstavovat si, jaký CHAOS by mohl vzniknout, až Kurdové a především IS uskuteční všechny své zlé plány.

Turecko, detašované pracoviště IS

Že turecká vláda tiše dlouhá léta podporovala IS, je nyní už všeobecně známo. Jestli ještě pořád žijete v naivní představě, že Islámský stát operuje jen na jih od Turecka, je tu pro vás pár perliček z reality všedního dne:

  • V istanbulské čtvrti Bağcılar si IS otevřel obchod s oblečením.
  • V další instanbulské čtvrti Laleli má IS kancelář používanou coby pobočku své vojenské sekce. Už přes ni přešlo na dva tisíce džihádistů z celé Evropy, kteří na cestu dostávají po 400 dolarech.
  • Není třeba jezdit do Rakká – stačí se projít v Ömerli v Mardinu a nebo i „u nás“ v okrajové izmirské čtvrti Karabağlar a hned si připadáte jako v Iráku.
  • Turecké pohraniční město Reyhanlı v nejjižnějším cípu země využívají ozbrojenci IS coby nákupní středisko…
  • V Gaziantepu přesáhl počet silničních nápisů v arabštině ty turecké. Dopravní policie v městě Kahramanmaraş nenašla jiné řešení než rozdávat brožury vysvětlující dopravní předpisy v arabštině.
  • V Antalyi už se na (veřejných) plážích takřka nevyskytují bikini nebo dámské plavky, i zmrzlina se prodává s arabskými nápisy.
  • Z ukořistěných archivů dávného předchůdce dnešní IS vyplývá, že v roce 2003 si vyplnilo formuláře pro přijetí do této organizace na 20 000 Turků. Kolik to asi tak může být dnes?
  • Ropná rafinérie posílá ze Sýrie do Turecka naftu ve velkém. Podle údajů generálního štábu buylo jen v roce 2014 zničeno na 282 kilometrů těchto černých palivovodů.
  • Vyšlo najevo, že „Džihádista John“, který na záznamech zavraždil americké novináře, bez problémů projel Tureckem.
  • Některé skupiny válčící v Sýrii prý získaly výcvik v tureckém Bolu, měly tábory v Sarıkamış a jejich jídla pocházela z jídelen v Ceylanpınaru.
  • Uprchlíci ze Sýrie se usazují v nedokončených stavbách a ruinách po celém Turecku. Tyto lokality nejsou sledovány a neví se, kdo se tam zdržuje. Šíří se tam infekční nemoci, stejně jako v příhraničních městech. Jelikož nebylo zakročeno proti pašování zvířat, začínají se Tureckem šířit i závažné africké choroby.
  • Už více než 500 aut ukradených v Turecku se dovezlo do Sýrie, kde slouží k dopravě i k bombovým útokům.
  • Bojovník IS s dánským občanstvím uprchl kvůli prozrazení svého plánovaného útoku z Dánska a byl se svým falešným pasem zadržen na letišti v Istanbulu. Ačkoli na něj byl v Dánsku vydán oficiální zatykač, nebyl vydán a byl potichu propuštěn. Dánsko hlasitě protestovalo, dánský tisk obviňoval vládu AKP a volalo se po přerušení diplomatických vztahů s Tureckem. Ze strany AKP nevyšel ani hlásek.
  • Co nezajímá turecký tisk, který se zabývá téměř výhradně jen vychvalováním vlády a psaním hlavně o tom, co nepálí, to udělali cizinci. Novinář z New York Times napsal reportáž o vojenském středisku v ankarské čtvrti Hacibayram, odkud už do Sýrie odešlo na 100 Turků.
  • Novinář německého deníku Bild zjistil, že IS má v Turecku sedm skladů zbraní: V městech Ankara, Izmir, Eskişehir, Konya, Şanlıurfa, Hatay a Adıyaman.
  • Na jednom se světová média nedokážou shodnout – k čemu Turecko přirovnat. Podle Daily Telegraf je jako Írán, podle The Independent Pákistán a BBC vychází Egypt. Nádhera.

Turecký historik Ilber Ortaylı, známý ironickou kritikou stávajícího tureckého režimu i výstižnými postřehy o minulosti i současnosti své země, k nebezpečí ze strany IS dodává: „Když takováto síla temna přechází do akce, hrozí velké nebezpečí.“

No a Kurdové, na které jsou turecké útoky pod zástěrkou boje proti IS zřejmě hlavně cíleny? Ti jsou přece všude.

Ode mne povinný optimistický dodatek – kéž pravda a láska zvítězí a všichni brzy žijeme v míru a porozumění… jednou to přijde.

Tagged with:
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *