Hejno mlynaříků dlouhoocasých, vzácných návštěvníků našeho krmítka. Celkem jich u nás spolu létá dvanáct, jako apoštolů.
Leden u krmítka, co víc si přát.
Pokud byste v tuto roční dobu daleko raději viděli na fotkách nějaké to izmirské sluníčko a modrou oblohu, můžu vás ujisti, že i to přijde. Teď ale vzpomínka na to, co zůstalo někde v dálce, ale vlastně i pěkně blízko – v mých vzpomínkách a taky v paměťové kartě mého foťáku.
Ještě to barevně není úplně ono, zvlášť oproti minulému roku. Na trošku lepší odstíny mám poslední tři dny a vyhlížím je dosti lačně…
Naše plíce, naše krev. Moudrost i útěcha…
Nejlépe to dnes nedaleko místa, které vidíte na fotce, shrnula moje šestiletá neteř:
„Já se tak těším na jaro, až bude SNÍH…“
Kde to žijem? Doufám, že to dítě nebude za nějaký čas úplně samozřejmě mluvit o tom, že si na podzim půjde natrhat lesní jahody nebo v prosinci ostružiny…
[…]
Podzim, to je ticho různých kvalit. Na konci září azurové ticho protkávané ťukáním padajících žaludů, na konci října klid ranní mlhy se šustěním línajících ořechových listů, v listopadu setmělé ticho hřbitovních světel…
Proč zrovna Žirafa?
Protože při téměř dvoumetrové výšce vám ani jinak neřeknou. Nadhled se hodí - ANO - při bas- ketu, focení, v davu a přeneseně i při psaní, překládání a další spoustě mých vodnářských aktivit. Žiju s jedním úžasným Turkem a už několik let střídavě pobývám v Turecku, hlavně v Izmiru.
Pište mi na filipika-zavináč-volny-tečka-cz!
Štítky
akp Ankara Atatürk basket Baťa cesty duchovni děti Ezel foto gezi Istanbul Izmir jaro kolorit kočky les léto meditace mentalita Máša média o mně podzim politika příroda sahadža sníh sport studentská léta Turci Turecko turecké jídlo turecké seriály turečtina volejbal volley Vánoce zima zlín úvahy čtu život život v Turecku ŽirafaPrávě čtu
Archiv