Ve čtvrti Zlín-Obeciny, přímo pod hasičárnou.
Ty barvy! Ani přesycení barev ve fotoeditoru je nemůže napodobit…
Po pěti letech jsem konečně zase mohla sledovat druhou, barevnější část našeho podzimu. A fotit.
Blaho. Zase mám na čas dobito.
A je pravda, že tady v pořád hodně teplé Égeji už sytější a červenější ani nebudou…
Nedělní ráno je čas, kdy dokonce i v Izmiru ztichnou ulice a znovu je provoní jasmín, moře a staré časy. V některých zákoutích je dokonce poznat, že nastal podzim… Hezký den!
Pokud byste v tuto roční dobu daleko raději viděli na fotkách nějaké to izmirské sluníčko a modrou oblohu, můžu vás ujisti, že i to přijde. Teď ale vzpomínka na to, co zůstalo někde v dálce, ale vlastně i pěkně blízko – v mých vzpomínkách a taky v paměťové kartě mého foťáku.
Proč zrovna Žirafa?
Protože při téměř dvoumetrové výšce vám ani jinak neřeknou. Nadhled se hodí - ANO - při bas- ketu, focení, v davu a přeneseně i při psaní, překládání a další spoustě mých vodnářských aktivit. Žiju s jedním úžasným Turkem a už několik let střídavě pobývám v Turecku, hlavně v Izmiru.
Pište mi na filipika-zavináč-volny-tečka-cz!
Štítky
akp Ankara Atatürk basket Baťa cesty duchovni děti Ezel foto gezi Istanbul Izmir jaro kolorit kočky les léto meditace mentalita Máša média o mně podzim politika příroda sahadža sníh sport studentská léta Turci Turecko turecké jídlo turecké seriály turečtina volejbal volley Vánoce zima zlín úvahy čtu život život v Turecku ŽirafaPrávě čtu
Archiv